Poznáváme Českosaské Švýcarsko

3 výlety v rámci turistického kurzu a poznávání německého příhraničí za finanční podpory sponzorů, firmy KS Kolbenschmidt a.s. a Městského úřadu Trmice.

V úterý 2. června naše cesta směřovala do Hřenska, jehož počátky spadají až do 15. století. Podobu dnešní oblasti započal kníže Edmund Clary-Aldringen, který nechal upravit stezku až k Pravčické bráně. A právě touto stezkou začal náš první turistický den. S odhodláním jsme vystoupali k nejznámějšímu a nejobdivovanějšímu skalnímu útvaru Českého Švýcarska, k největší přírodní skalní bráně, která je součástí Jetřichovických stěn. Ohromila nás její velikost. V blízkosti Pravčické brány nás zaujal výletní zámeček Sokolí hnízdo a naši fyzickou kondici prověřily desítky schodů na přilehlé skalní vyhlídky. Cestou k Edmundově soutěsce jsme načerpali energii v restauraci U Marešů a pokračovali k řece Kamenici. Během jízdy na lodičkách po Tiché soutěsce nás doslova pohltila krása skalních útvarů, čistá voda, azurové nebe a vtipný výklad převozníků, a ticho! Návrat ve večerních hodinách, únava a téměř 15 km v nohou se podepsaly na cestě domů. Všichni spali a spali. 

Nicméně druhý den, 3. června, nás čekala další turistická trasa.  Účastníci akce nás nezklamali a dorazili včas k odjezdu do Vysoké Lípy u Jetřichovic, kde nás očekával pracovník CHKO pan ing. Václav Sojka, který nás po neznačené stezce dovedl až k Dolskému mlýnu, kde se natáčela pohádka „Pyšná princezna“. Jeho výklad byl plný informací o historii kraje, o přírodních úkazech, o řece Kamenici, zvířeně i květeně. Cestou na skalní vyhlídku nazývanou Loupežnický hrad nás čekal opět náročný výstup z údolí a riskantní cesta ke stěnám hrádku. Ale dobrodružství k výletům patří. Prodírání skalními otvory, schody ve skále, strmé srázy, tmavá zákoutí! Místo pro loupežníky jak stvořené! Byli jsme rádi, že nás školní autobus odvezl v pořádku domů. S radostí jsme si připsali dalších 10 km.

Třetí den, 4. června, nás čekala turisticky nejméně náročná trasa. Autobus nás dovezl do Rybniště, kde jsme nastoupili do příhraničního vlaku TRILEX, který nás odvezl do německého města Žitava. Odtud naše cesta pokračovala po úzkokolejce parní lokomotivou z roku 1928 do lázeňského městečka Oybin. To bylo cílem naší trasy. Romantická zřícenina hradu a kláštera je největší turistickou atrakcí Žitavských hor a významnou památkou Horní Lužice. Hrad má své počátky už ve 13. století. Tajemná zákoutí, hřbitov mnichů, márnice, jezdecké schody, hradní věže a hradní rokle umocňovala mnišská hudba, která se linula celým komplexem. Stezka po obvodu zříceniny hradu nám umožnila výhled do krajiny. Všichni se těšili na cestu zpět do Žitavy, aby si znovu užili parní lokomotivy a malých vagonků.  Naše poslední kroky vedly do centra historického města Žitavy. Toto město leží v Žitavské pánvi na řece Mandavě pod severními svahy Lužických hor, zároveň na trojmezí ČR, Německa a Polska. Město patřilo ve středověku k Českému království. Velmi se nám líbila novorenesanční radnice, náměstí s kašnou a zmrzlinové poháry! Blíží se čas odjezdu a tak pospícháme na nádraží. Unavení a plní dojmů opět v Rybništi usedáme do školního autobusu, a míříme domů.

Co dodat? Určitě bychom chtěli touto cestou poděkovat za finanční podporu firmě KS Kolbenschmidt a.s. a Městskému úřadu Trmice. Díky patří hlavní organizátorce paní učitelce Formánkové, pedagogickému doprovodu, vedení školy a oběma řidičům, panu Málkovi a panu Anderlovi.

zapsala J. Caitamlová